Zatmění


Když lampa v pokoji mém zhasne
a hledím do tmy bezedné
jsou náhle jisté věci jasné
jak slunné letní poledne

Klid je v mém nevelikém domě
ticho se nocí rozhostí
moje já uvažuje o mně
s obdivuhodnou přesností

I když se ponořím až ke dnu
a ledacos tam objevím
některé věci neprohlédnu
a to bohužel dobře vím


Kéž směl bych znát které z mých činů
zasáhnou nebo minou cíl
Snažím se Přesto žízní hynu
tak jako všichni tonoucí
Zda píseň má se setká s přízní
u Nejvyššího kritika?
Však čím víc piju tím víc žízním
a ráno si vše vytýkám

Už delší dobu mám ten pocit
(a nevím odkud pramení)
že se mi rozsvěcuje v noci
a ve dne mívám zatmění...
 

 

Text: JS / Hudba: Arnošt Frauenberg