Svět oknem vlaku


Odpadky tvoří zátiší
na nástupišti číslo čtyři
do paměti se zapíší
myšlenky které hlavou víří
jednou se možná vynoří
bude mi zase hořkosladce
a oheň zvolna dohoří
v zasněném tichu po pohádce

Barevné kresby z holých zdí
jak náruč květů na betonu
jen rytmus spojnic rytmus dní
bez vaty slov a sladkých tónů
Plakáty na zdech podchodů
které se dávno staly stěnou
svědkové smutných rozchodů
nadobro a na neviděnou

Úsměv je záblesk naděje
pro ty co mají touhu mávat
a jistota že možné je
sám nemít nic a přesto dávat
Co chvíli jiná stanice
a jediná z nich moje není
Svět nemá žádné hranice
Všechno se neustále mění

Text: JS