Kdo vlastně jsem


Já sama sobě netykám
často si sebou nejsem jistá
jdu bůhvíodkud kdovíkam
a to jsou vlastně stejná místa
a všechno co je mezitím
je nejspíš jenom pouhý seznam
já žiju žitím-nežitím
a sama sebe vůbec neznám

Vídávám dívku v zrcadle
a ta se podle nálad mění
někdy má tváře povadlé
jindy se na mě děsně kření
zrcadlo pravdu zamění
za pouhý převrácený odraz
neboť na místě zkamení
kdo spatří její pravý obraz

Nač jako trofej pucovat
svou pověst nebo dobré mravy
já se jen nechci vnucovat
dokud mě někdo nepředstaví
pak nepřemůžu dojetí
řeknu si: "Ahoj. To jsem já."
spočinu ve svém objetí
a budu navždycky už svá

Text: JS / Hudba: Dušan Vainer
Hraje Šantré