Černobílá magie


Zas už se brodím nostalgií
se sladkobolným úsměvem
z mé duše černé smutky tyjí
říkám si čert a blues je vem
tak nohu přes nohu si hodím
rozepnu límec halenky
(alespoň tělo osvobodím)
a dám si sklenku pálenky

Jen šedivý pán u klavíru
ví celym báru jak mi je
on jediný má stejnou víru
v moc černobílé magie
kláves které tak něžně laská
seč harmonie dovolí
vlastně ne on - to sama láska
působí že vše přebolí

Já milovat ho navždy budu
za jeho vášeň pro slowfox
jak z muzikálu Hollywoodu
po znělce 20th Century Fox
Ty tóny dokonale vláčné
mě až k nebesům vynesou
ukojí hlad mé duše lačné
...a kdeže loňské smutky jsou?

Text: JS