Džibrán Chalíl Džibrán
BLÁZEN A JINÉ PARABOLY

Ukázka dvou krátkých příběhů z množství podobných, které člověk mnohdy nosí dlouho v hlavě a opět se k nim vrací, aby si je plně vychutnal.

UČENEC A BÁSNÍK

Řekl had skřivanovi: "Ty létáš, leč nemůžeš navštívit kouty země, kde proudí míza života v dokonalém tichu."

Skřivan odvětil: "Ano, ty znáš přemnohé, ba jsi moudřejší než kdokoli jiný, škoda jen, že nedovedeš létat."

A had, jako by neslyšel, řekl: "Ty nemůžeš vidět tajemství hlubin, ani se pohybovat mezi poklady rubínů. Je jako srdce zralého granátového jablka a nejjemnější paprsek světla je přemění v planoucí růži. Kdo jiný než já může spatřit takové zázraky?!"

Skřivan poznamenal: Nikdo, nikdo kromě tebe nemůže ležet mezi křišťálovými vzpomínkami věků; škoda jen, že nedovedeš zpívat."

A had pokračoval: "Znám rostlinu, jejíž kořeny dosahují až do nitra země. Kdo pojí kousek tohoto kořene, stane se hezčím než Astarté."

Skřivan dodal: "Ani jediný, ani jediný kromě tebe nemůže odhalit magickou myšlenku země - škoda že nedovedeš létat."

A had hovořil dál: "Pod horou se valí purpurový proud. Kdo se z něj napije, stane se nesmrtelným právě tak jako bohové. Ovšemže ani pták, ani zvíře ho nedokáží nalézt."

Skřivan prohodil: "Kdybys chtěl, mohl by ses stát nesmrtelným právě tak jako bohové - škoda jen, že nedovedeš zpívat."

Had vedl stále svou: Znám pohřbený chrám, který navštěvuji jednou za měsíc. Postavil ho zapomenutý rod obrů; na jeho stěnách jsou vyryta tajemství času a prostoru. Kdo je přečte, porozumí plně tomu, co jinak rozumu uniká."

Skřivan odpověděl: "Vskutku, kdyby se ti zachtělo, mohl bys obepnout svým pružným tělem vše vědění o času a prostoru - škoda jen, že nedovedeš létat."

Had byl znechucen, obrátil se, vlezl do své díry a zamumlal: "Zpěvák s prázdnou hlavou!"

A skřivan odlétl a prozpěvoval si: "Škoda, že nedovedeš zpívat. Škoda, škoda, můj mudrci, že nedovedeš létat."

 

ZÁKONY A ZÁKONODÁRSTVÍ

Před dávnými věky žil velký král, který byl moudrý. Přál si vytvořit pro své poddané zákony.

Vyzval tisíc mudrců z tisíce různých kmenů, aby přišli do jeho sídla a sepsali zákony.

A to vše se stalo.

Když však bylo tisíc zákonů napsaných na pergamenu předloženo králi, a ten je přečetl, zaplakal hořce, neboť nevěděl, že v jeho království existuje tisíc podob zločinu.

Tehdy zavolal písaře a s úsměvem na rtech nadiktoval zákony. A jeho zákonů bylo jen sedm.

Tisíc mudrců ho rozhněvaně opustilo a vrátilo se ke svým kmenům se zákony, jež sepsali. Každý kmen pak dodržoval zákony svého mudrce.

Proto mají tisíc zákonů až do našich dnů.

Je to velká země, má však tisíc vězení a vězení jsou plná žen a mužů, kteří porušili tisíc zákonů.

Je to vskutku velká země, její lid však tvoří potomci tisíce zákonodárců a toliko jednoho moudrého krále.

 

Vydalo nakladatelství Dar Ibn Rushd v roce 1994. Překlad: Svetozár Pantůček